Úspěšný lov myši

Úhledného chlupatce z okolních polí zahlédl bystrý alfasamec rodu, když jsem spočíval okem na svém skvostném kvítku, ženě a panovnici Táni. Postávala ledabyle opřena o kuchyňskou linku a jako obvykle si stýskala, jak je upracovaná. Tu kolem vesele proběhla myš jak pěst, šedá jak nečisté svědomí, a pohyby hbitými a zkušenými mrštně zalezla za koš a dál do útrob za kuchyňskou linkou. Tam byla v bezpečí. Bez granátu a zboření kuchyně by se za ní nikdo v životě nedostal.

Třemi pastmi na myši jsem lokalizoval výskyt hlodavce v našem obydlí. Na půdě zůstaly návnady pastí na myši netknuté. V kuchyni naopak zmizela návnada, past necvakla. Buď jsem udělal chybu při kladení pasti, nebo jsem měl proti sobě protivníka, kterého nebylo radno podceňovat. Soustředil jsem se na myš v kuchyni. Lovit se dalo jen v noci, v opačném případě by byla myš u pastičky nejen vyrušována, ale také bych mohl chytit do pasti palec u nohy některého z rodových příslušníků. Pasti jsem tedy kladl na noc a ráno je před příchodem rodového ansáblu sklízel.

Ráno bylo mrzuté. Myš, proti které jsem stál, byla prudce inteligentní, zkušená a jistě i vychytralá. Do tří pastí jsem dal kus sýru, salám a klobásu. No, hotový hodokvas! Ve dvě ráno, protože se pořád nic nedělo, jsem šel a natřel pochutiny čokoládou Nutelou. Myši jdou po čokoládě. To se možná málo ví, ale já to vím. Ráno jsem našel pasti natažené, pochutiny na místě, avšak čokoláda nikde. Myš tu čokoládu v klidu slízala a nechala mne v hlubokém úžasu!

To mne motivovalo, inspirovalo a podnítilo k činnosti. Mozkové závity frčely naplno, v hlavě mi zahučelo jako ve včelím úlu. Představy a nápady, jak zlikvidovat myš, se jen hrnuly, až vyústily v jediné rozhodnutí. S těžkým srdcem, leč odhodlaně jsem na trn kladélka pasti na myši napíchl kousek čokolády Studentská pečeť. O ni se dělím fakt nerad, natož s myší! Navzdory, že je čokoláda tvrdá, šlo napichování krmě dobře, napíchl jsem to na měkou rozinku. Jako návnada byla čokoláda tutovka, to vám řeknu. Myš zhynula v okamžiku slastného opojení při konzumaci. Hrazdička pasti hnaná silným pérkem jí přerazila páteř v mžiku kratším než hned, zakonzervovala její spokojený výraz natolik, že když jsme ji v pasti našli, vypadala jako živá. Nebylo lehké se s tím srovnat a nepropadat emocím, takže jen nejsilnější z rodu jsem šel a tu krásu a nádheru vyhodil do popelnice. Pro jistotu byla v pohotovosti další noc past na myši s čokoládou pro případ, že by chycená myška hrabalka měla v domě nakučovaného nějakého komplice, kámoše, brášku či celou rodinu. Nic. Lov myši jsem tím uzavřel, a přestože jsem dostal nakládačku dva nula pro myš, prohlásil jsem ho za úspěšný.