Dobrý v návštěvách kina

Šlo o druhé pokračování pestrobarevného příběhu o Super Mario Brothers, tedy o instalatérovi červerném Máriovi a jeho zelém bráchovi Ludgi (čti Lujdži)). První díl měl jednoduchý příběh dobře slazený se světově známou video hrou. Tento druhý díl obsahoval guláš ingrediencí, na které dnešní děti pozitivně reagují. Přišlo mi, že se do této směsi vešly Hvězdné války, Jurský park a marnivost povolání jménem syn. Film na mne klekl, sklíčil mne zklamáním a zatáhl mi rolety. Víčka mi ztěžkla a já, v podstatě nikým nerušen, za dvě a půl kila za vstupné usnul obklopen vším, co mám rád.

Poprvé jsem procitl zřejmě probuzen Pááťou. Měli jsme úmluvu, že když bude potřebovat na záchod, že jdeme spolu. Bylo nabíledni, že k tomu dojde. Vyzunkl pití, co jsme si koupili, jak saharská poušť jarní deštík - jen se zprášilo. Byla to dobrá akce. Vyrazili jsme pryč jako Indiáni přikrčeni mezi sedadly. Kryti pozorností sálu upřenou na děj jsme ve stejném přikrčení prokřepčili pod filmovým plátnem. Myslím, že si nás nikdo nevšiml. Krásná akce.

Podruhé jsem procitl chvililinku před problémem. Ta ženská na sedadle v řadě před Marťou zase něco lovila na telefonu. No jo, nikdo jí nepsal. Na síti byl mrtvolný klid. Myslím, že ji film také moc nebavil. Když telefon skryla a já myslel, že opět poposedne a bude dál trpělivě snášet úděl rodiče s děckem v kině, došlo k zásadní změně. Otočila se na mne a jedovatou diplomacií životem zkoušené ženy, která by chtěla to, co nikdy mít nebude, tedy klid, rozkazem požádala, aby do ní Marťa už nekopal. Krátce jsem se za Marťu omluvil, Marťovi domluvil, situace se uklidnila, drámo zůstalo dál jen na filmovém plátně a já znovu spokojeně zatáhl rolety. Myslím, že návštěvám dětských představení v kině přicházím na chuť. Očividně jsem v nich dobrý!