12. 04. 2026 | RádŠláp a Vysvištěl, náš prvorozený klouček Marťa (10+ roku), vyrostl a dostal nové kolo. Nejdříve si ho ale musel vybrat a otestovat. Toto je příběh o tom testování.
“Líbí,” přitakal vlažně Marťa. Zájem o nabízené kolo jevil především z přirozené zvědavosti, než z neutuchající lásky k cyklistice. Doposud na kole jezdil a především dojížděl hlavně na slabé nožičky. Pověstný Modl dynamit, jak s oblibou říká děda Ivan z Hodonína, v nich jetště nemá. Zejména při jízdě do svahu libovolného sklonu, tedy při jízdě do kopce, jeho dráha cyklisty brává za své. Skoro mívám v takových chvílích pocit, že na kolo již nesedne.
Jenže nedávná návštěva výstavy kol v Praze Letňanech představila Marťu v úplně jiném světle. Na výstavě bylo možné kola vyzkoušet. Pro děti šlo o nekonečnou kratochvíli a ani Marťu, ani jeho mladšího brášku Páááťu (7+ roku) jsme tam nemohli pořádně z kol dostat. Jezdili tam jako čerti. To ostatně všechny přítomné děti.
Zdá se, že to Marťovi zůstalo. Při zkoušení nového kola z něj ne a ne slézt. A to i přesto, že nemělo blatníky a při jízdě po deštěm smáčeném terénu to Marťovi ohazovalo záda. Ach, ta děcka, jak je to baví, nehledí nalevo ni napravo. Marťa jezdil sem a tam, kde mohl, tam to prokrosil po trávě či hlíně a křižoval a kroužil kolem jako orel nad Tatrami. To s oblibou říká babička Hanička z Hodonína. S kolem byl nesmírně spokojen a tak jsme mu ho koupili. Hlavně možná proto, že kolo má řadu převodů, ze kterých zatím jezdil pouze na jeden jediný. Jsem zvědavý co řekne, až zjistí, že je tam ještě více!