Vzali šlahačku útokem

Naše pomlázky byly sice shluk přesušených větviček z neurčitého stromu, kde stopa po míze a jarní svěžesti nebyla ani náhodou a ozdobné mašle padaly po prvním svižnějším švihu, přesto přinesly radost a folklór naší země. Marťa s Páááťou pojali chození po šlahačce podobně jako počítačovou hru, ve které se do košíku sbírají hodnoty. Nasbíraný počet hodnot pak ukazuje zdatnost a vyspělost hráče.

“Hody-hody doprovody,” hlásali kluci u dámské zadnice nadšeně a svorně. Letos kluci přistoupili na návrh vrchního rodinného choreografa a fádní odříkávání, u kterého se vyplácená zadnice nemůže dočkat konce, jsme zpestřili. Říkanku jsme rozdělili na rýmy a každý takový rým říkal jeden, nebo druhý koledník. Koledovačka se stala zajímavější a zároveň symbolizovala jednotu obou koledujícíh koledníků.

Což o to, obejít naši ulici bylo zábavné a kluci se hnali od domu k domu jako závodní koně. Když přišla výprava ke Karence, co bydlí za rohem či za Terkou, už kluci frflali. Zejména Páááťa poukázal na narůstající vzdálenost cíle od našeho domu. Toulku do středu naší vísky k tetě Radce zrpvu kategoricky vyloučil s tím, že k ní půjdeme až příští rok. Marně jsem mu vysvětloval princip seschnutí ženského organizmu, který není počastován úderem velikonoční pomlázky. Nakonec k toulce za tetou Radkou svolil, ale bylo to vyloženě dílem náhody. Klukům se koledovačka líbila, ale prý zase na rok stačilo.