Výcvik námořníků

“Nejdůležitější je být připraven!” řekl jsem a nachystal pro chuďátka ratolátka léčku jako prase. Stáhl jsem z půdy můj nafukovací člun z dob svého bujarého mládí. Mému nafukovacímu člunu Helios od Gumotexu je nyní něco kolem 27 let. Ani jsem nedoufal, že bude ještě použitelný, že se mu po nafouknutí nerozletí švy a další snůška pochybností znovuzačínajícho mořeplavce. Ne, člun vydržel, překvapil a naše kluky potěšil! Postavili jsme jej na trávu do zahrady. Rajtovali po něm jako po průlezce. Marťa dělal, že kormidluje. Páááťa vyskakoval na příď a dělal, že hledí do dáli. Hlásil kapitánový každý nový ostrov, co se při jejich mořeplavbě vynořil z vln. Jindy zase zalezl do podpalubí a zmizel v přední kapse lodi, kam se obvykle vejdou tak akorát boty.

Protože se chystáme brzy na plavbu po rybníce, potřeboval jsem kluky zocelit a připravit na to, že by mohli z lodi spadnou do vody. Nečekaně. Něco takového je potřeba přežít a od první vteřiny vědět, co dělat. Nejednou právě ty první vteřiny rozhodují. Tady jsem se uchýlil k malé lsti. Člun jsem přemístil z trávníku do našeho bazénu. Kluci si rychle osvojili správný způsob nastupování s přenesením těžiště, tedy zadku, co nejníže, aby se člun co nejméně rozkymácel, když na něj námořník vstoupí. To jim šlo na jedničku. Pádlování vpřed i vzad jim šlo také na jedničku. A teď to poslední. Největší. Nejdůležitější. Na to rodič potřebuje kuráž, odvahu - prostě koule. Vzal jsem člun a i s kluky ho převrátil dnem vzhůru. Nečekaně. Neohlášeně. Cílem bylo ověřit, že kluci instinktivně vyplavou na hladinu a vylezou na břeh. Napoprvé je něco takového obrovská směsice nejrůznějších dojmů a pocitů. Upamatovat se na pravidlo, že se máš vynořit a vylézt, je někdy výzva. Dodnes si pamatuji to své vodácké tenkrát poprvé, když jsem v oblečení padl od studené řeky. Naši kluci se pohroužili do bazénu s vodou o teplotě 28°C, navíc na domácí půdě. Co více si může začínající vodák od výcviku námořníků přát!

Kluci vyfrnkli z vody naprosto ukázkově. Jestli se mnou někdy pojedou na vodu, v tomto směru se již o ně nemusím bát. Ovšem, jestli se mnou vůbec na tu vodu pojedou. Ono to převrácení lodi nebylo jen tak bez následků. Marťa byl naštvaný, ale tak nějak vzal, že to byla ode mne výcviková taktika. Oproti němu Páááťa plakal, že je morký, že se mu namočil jeho celoživotní komfort a vůbec si nenechal nic namluvit či říci, že to byl trénink a ověření připravenosti. Nakonec mne láskyplně objal a řekl mi, že mne má rád, ale byla k tomu ten den dlouhá cesta. A tak se završil výcvik našich dvou kluků námořníků.