Další životní nástraha překonána

Na jedné z našich toulek po přírodě, tentokrát na Posázavské stezce mezi Petrovem u Prahy a Kamenným přívozem, jsme kráčeli po úzké stezičce nad skalní průrvou. Bylo to místo, kde svah padal v podobě příkrého svahu po studené skále dolů do rokliny. Pěkný padák, to vám řeknu. Myslím, že na jejím dně tekla tenká stružka potoka. Shlíželi jsme shora na střechy dvou chat, co zde našly útočiště a kochali se pěknou vyhlídkou na tu scenérii.

“Kolik je v té skalní průrvě chat?” položil jsem kontrolní otázku.

Marťa obhlédl situaci a školeně, odhodlaně, nebojácně a nezjištně odpověděl celou větou, jak se sluší a patří. Počet chat trefil, o tom žádná. Jenže ouvej, o přírodním úkazu, tedy o skalní průrvě, se nikterak nezmiňoval. Naopak nám přišlo, že se rozhovořil o skalní pracovnici s praxí na E55, která poskytuje služby sice příjemné, leč ryze neřestné! A k tomu, že se do ní vešly dvě chaty! Prostě ten výraz průrva zkomolil. Bohužel dost bezchybně.

“Marťo, to je průrva, prosím tě. A nic jiného. A je tam dlouhé ú,” opravil jsem synka. Nebylo jednoduché z něj vykořenit představu o významu slova, které nejspíše slyšel někde mezi naším domem a pobytem ve škole. Kdokoli kdy o tom slově hovořil, rozhodně nemyslel přírodní úkaz. A tím byla překonána další životní nástraha.