Schoval se pod vodu

V našem zahradním plaveckém areálu čítajícím jeden krytý bazén jsme hráli na žraloka. Je to hra na honěnou, která probíhá ve vodě. 

Páááťa šlapal vodu v rohu bazénu. Na jednu stranu to byla velmi strategická pozice, protože odrazem od stěny mohla prchající rybička bělička, tedy Páááťa, pláchnout hned dvěma směry. Jenže to by nesměl být Páááťa, aby takovou strategii využil. Jak jsem se k němu já, rozený žralok, vydal rychlými tempy zkušeného mořeplavce, neměl na nějaký úprk ani pomyšlení. Každým mým tempem svižného kraulu se zmenšovala jeho dušička dychtící po vítězství. Protože máme bazén veliký tak na tři-čtyři tempa, šlo to rychle. Vyhlížel jsem jasnou kořist s dychtivým očekáváním slibného pamlsku a vůbec netušil, že na tuto běličku nedosáhnu!

Ve chvíli nejtěžší, když už táta žralok rozevíral tlamu plnou studených, nemilosrdných, světoznámě samořezných zubů aby dokonal dílo zkázy a ukončil marné třepotání sousta jednohubky, tedy běličky v podobě Páááti, tak v tu chvíli sebou Páááťa mrskl a rozsekal mne na nudličky. To je náš Modl výraz pro jasné přechytračení jedince jedincem. Páááťa si totiž chytil nosík a zmizel pod vodou. Vyjely mi oči z důlků. Páááťa byl dosud zarytý plavec typu korek, tedy těleso, které ani zaboha nejde pod vodu. To bylo vůbec poprvé, co Páááťa řízeně, sám a rád šel pod hladinu! To mne zarazilo. Ovšem to, co jsem viděl pak, mne sundalo. Páááťa udržoval hloubku pohyby nohou a volné ruky a s pevně zavřenýma očima věřil, že ho pod vodou neuvidím. V kříšťálově čisté vodě našeho bazénu to nebylo možné, proto to dopadlo úplně opačně - viděl jsem všechno jako na dlani a nemohl se ubránit smíchu. Smějícího žraloka záhy ulovila rybářská loď, kterou představoval náš prvorozený syn Marťa (8+ let). Využil mé nepozornosti a ulovil tak náramně smějícího se žraloka v Modl vodách!