24. 09. 2024 | Byly tam kopce. Hodně. Bylo jich tolik, že jsme při výjezdu na jeden z dalších už jen bezmyšlenkovitě šlapali do pedálů a teprve nahoře zjistili, že jsme v půli kopce nestačili odbočit…
Na dobrodružnou jízdu na kole ze Sázavy (město) do Prahy (velkoměsto) jsme vyrazili dva. Zbytek s ASKO Seals party už buď nemá kolo, v pořádku haksny nebo čas. Martin z Fortuny byl pro celodenní putování na kole parťák k pohledání. Je to nabušený sportovec, tělo upletené ze svazků silných a vytrvalých svalů. Kdysi dělal cyklokurýra po Praze, takže je na kole fakt namakaný. Má v sobě energie více než běžná Duracell baterie. Lepší ho mít za kamaráda, než s ním v jízdě na kole soupeřit. Na výpravu ze Sázavy si na své kolo zakoupil blatníky. Doposud je neměl a vracel se z výprav na kole kropenatý jako vejce. Tentokrát je ale měl a byl v cajku. Akorát říkal, že se na to jeho sportovní kolo blatníky vůbec nehodí a že se na své oblatníkované kolo nemůže ani podívat, jak se mu to hnusí!
Blatníky se nám na výpravě hodily. Přestože byl krásný slunečný den, kousek za Sázavou bylo nejen bláto z nedávných dešťů, ale dokonce přes cestu stékala močůvka. Asi výsledek povodní z minulého týdne. Bylo to pár vteřin jízdy smrdutým hnusem na silnici. Bez blatníků by to určitě zadělalo na zážitky, které člověk nechce. Martin tedy s blatníky udělal parádu. Já, který jezdím s blatníky pořád, jsem tentokrát pěkně utřel. Při manipulaci s kolem ve vlaku jsem si blatník pootočil a vyhl, takže mi šel bokem a zadní kolo ze mne dělalo kropenaté vejce. Myslím, že mi tam poslalo i něco z té močůvky. Martin se mohl umlátit smíchy.
Kromě nepříjemně kopcovitého terénu nemělo putování ze Sázavy do Prahy chybu. Den byl jak lusk, slunce svítilo a hřálo a jelo se pardáně. Na každé gastro zastávce, kde jsme šli na jídlo nebo na pití, jsme se zakecali s dalšími kolaři a prožívali s nimi další a další cyklistické zážitky. U Zbraslavi jsme tak narazili na požárního bezpečáka přivydělávajícího si k důchodu. Dlouho jezdil na běžném kole, než přesedlal na elektrokolo. Žádné ořezávátko to kolo. Překrásně oblé křivky a dojezd na jedno nabití až 180 km. Solidní kousek. Z takového kola snad cyklista nikdy nemůže slézt nadřený!
Do Prahy jsme dorazili s 90 najetými kilometry. Jízdu českými luhy a háji jsme si velmi pochvalovali. Dokonce natolik, že bychom si chtěli za dva týdny zkusit ještě jednou sjet z Ústí nad Labem do Prahy. Již jsme to jednou jeli a dosud se tato celodenný vyjížďka drží vysoko na žebříčku hodnocení našich nejlepších cyklistických výprav!