Tábor Vrážné 2024

Sedm dnů dlouhý a tisíc zážitků široký tábor rodičů a dětí ve věku přibližně 3-13 let se konal tradičně na táborové základně ve Vrážném. Základna se rozkládá na malebné louce, která ústí do hlubokého klínu údolí mezi hustě zalesněnými kopci, které údolíčko obkličují. Lišky tady dávají dobrou noc. Elektrika a ani signál mobilního operátora si sem netroufne. Pitnou vodu bereme kdo ví odkud. Na záchod se chodí do kadibudek a do sprchy k brutaru, který ohřívá teplou vodu, nad potok. Jde o takovou romantiku, pro kterou musíš mít místo v srdci, jinak tě to sežere, zahyneš a nepřežiješ. A právě tady to máme rádi!

Naši dva kluci Marťa (8+ roku) a Páááťa (5+ roku) vyrazili na tábor již po několikáté. Houby si pamatují, takže pro ně bylo na táboře a v jeho programu všechno nové a tím parádní. Není nad to mít spokojené ratolesti. Na pomoc s nimi jela naše babička Hanička z Hodonína, protože můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, ještě není na takovou táborovou romantiku, jaká ve Vrážném panuje, stavěná. Babička čiperka si na táboře vedla skvěle a díky její pomoci jsem se mohl podílet na táborovém programu pro děti a rodiče, aniž by se mi mé vlastní děti rozeběhly a prožili něco nečekaného.

Táma letošního tábora bylo o princeznách, dracích, které princezny unášejí, a rytířích. Vším provázela postava kouzelníka a touha táborového realizačního týmu přiblížit se hlavním hodnotám táborů pořádaných ve Vrážném a to ukázat dětem i rodičům, jak být správnými kamarády táborníky. Kamarád táborník je člověk, dobrodruh, který ledacos umí, ctí přírodu a tábornické zásady, kamarády v družstvu i soupeře, bez kterých by si tak báječně nezazávodil, nepoměřil své dovednosti, znalosti a zkušenosti a rychle si neosvojoval nové v rámci zdravé soutěživosti. Každý byl toho součástí. I rodič, který se pro to musel znovu stát, alespoň částečně, dítětem. Každým z nás na táboře prostoupila zábava, notná porce disciplíny a alespoň u mně notná dávka radosti ze vzájemné spolupráce s rodiči, realizačním týmem tábora a především dětmi natolik, že máme na rok zase na co vzpomínat!

A co jsme všechno stihli? Naučili jsme se řadu základních uzlů, pomáhat zraněným, rozdělávat ohně, orientovat se v přírodě, stavět ohniště a překážkové dráhy, jíst z ešusu nejkouzelnějším jídelním nástrojem, který je lžíce. Poznali jsme řadu parádních kamarádů v řadě nevšedních situacích. Proměnili jsme děti v začínající kamarády táborníky a rodiče v děti. Zazpívali jsme si u táborového ohně, který stvrdil posvátnost našich přátelství. A v neposlední řadě jsme se rozešli zpátky domů s pocitem, že: “...to není, není loučení, i když chvěje se mi hlas…” jak rád zpívávala největších z ikon táborové základny ve Vrážném, pardál Kapitán. Čest jeho památce! On mi kdysi předal nepoznané a to je to, co mne dodnes táhne do Vrážného zpět. Není lehké být, ale je úžasné pobýt na letním táboře rodičů a dětí ve Vrážném.