Přespali v lese

Na výpravu do lesa jsme vyrazili ve složení tří Martinů: Martin z Fortuny, náš prvoklouček Marťa (8+ roku) a já. Z účasti se omluvil Jorge, protože mu v den konání akce ochuravěla žena a bylo ho třeba doma. Přitom Jorge se na noční přespání těšil snad nejvíce!

Místo k přespání jsme vybrali dobře. Sice jsme nakonec zvolili druhé, záložní místo, protože to první nevyšlo, ale bylo fajn. Po zabití třetího komára byl od dotěrné havěti pokoj. Nad hlavou se nám nehnutě tyčily vysoké smrky, leželi jsme na suchém a měkkoučkém jehličí a v lese bylo až nezvyklé ticho a klid. To kolem jedenácté večerní přerušilo zaštěkání srnce. Byl to zřejmě jediný žijící tvor v lese. Od té doby se do rána v lese nehla ani větvička!

Před spaním nám sprchlo, což nás zastihlo zrovna při stavění přístřešku z celty. Do toho jsem volnou rukou odbavoval zvědavý telefonát naší maminky, skvostného kvítku, ženy a panovnice Táni, jestli je všechno v pořádu a že doma prší jako prase. Nebylo to sice nejvhodnější načasování, ale dalo se to zvládnout. Před spaním jsme si povídali chlapácké historky a sledovali temnící se nebe a šošolky stromů na druhé straně údolí.

Ráno jsme se probudili spokojeně opuchlí a pochvalovali si, jak dobře jsme se vyspali. Mnozí z nás nevyloučili, že by šli do lesa spát i příště!

Noční přespání v lese jsme zahájili štědrou večeří v Hospůdce Romanov u Mšena na Kokořínsku. Je to pěkná hospůdka, dělají tam výborný guláš a chodíme tam rádi. Pak jsme to vzali Jezevčí stezkou dolů a přes pole do přírodní rezervace do lesa. Místo k přenocování jsem našel v rámci přípravy na akci podle korun stromů na mapách na internetu. Zaměřoval jsem se na jehličnaté stromy, protože pod nimi bývá jehličí a sucho. Místo vypadalo ve skutečnosti ještě lépe a nemělo by chybu, kdyby tam nemala noru liška nebo jezevec. Podle chybějících stop to vypadalo, že je obyvatel nory pár dní pryč. Asi dovolená. Nechtěli jsme riskovat, že se vrátí zrovna dnes v noci a ztropí povyk, že mu nocujeme na zápraží, a tak jsme šli hledat nové nocležiště. Pro takový případ jsem měl vyhlédnuto na mapách na internetu další na sousedním kopci.

Místo k nocování jsme našli po nedlouhém, přesto však zbytečném prodírání mladým a hustým lesem plným jehličnatých stromů. Tam jsme vlezli ze zvědavosti, jestli náhodou nenajdeme ještě něco lepšího, než co jsme již našli. Já jsem se mladým lesem prodíral jako buldozer a musím uznat, že jsem se zapotil. Náš vzrůstově menší Marťa se proplétal mezi stromky ladnými pohyby a z takového putování měl jen legraci. Zato však Martin z Fortuny v mladém lese trpěl! Aby ne, na výpravu do lesa si sice vzal parádní nafukovací matraci a spacák, který měl v tak maličkém vaku, že by se vešel snad i do kapsy, avšak v tričku s krátkým rukávem, v kraťasech a jakýmisi gumovými keckami do vody vypadal spíš jako turista na letišti do přímořské destinace. V hlubokém podřepu při prolézání mezi mladými smrky s neskrývaným výrazem ve tváři, že ho píchá jehličí, vypadal jako velmi žalostný zálesák. Ale držel a nevzdal to!

Místo ke spaní jsme si našli ve svahu kopce. Protože přišel jarní deštík, postavili jsme si přístřešek z celty a dál už jen vychutnávali to, proč jsme do lesa přišli: klid, pohodu, teplo a ticho. Naše ležení bylo na suchém místě bez dotěrné havěti. Pravda, zabili jsme všehovšudy tři komáry. Čtvrtého jsme nechali být, aby řekl všem ostatním o osudu, který každého dalšího komára v našem táboře čeká. Zabralo to. Žádný komár pak už nepřiletěl.

Noc byla vlahá a teplá. Ve spacáku bylo horko a dlouho jsem v tak klidném prostředí nemohl usnout. Využil jsem čas na přemýšlení a se zájmem sledoval, jak náš malý Marťa spokojeně chrupká poprvé v lese. Pak se z údolí pod námi ozvalo zaštěkání “Bek-bek” srnce. Je to takový prudký, hlasitý štěk. A to byl poslední zvuk lesa, co jsme slyšeli. Přišlo mi to málo. Čekal jsem dusot kopýtek zvědavých srn, kroužení nočních ptáků a houkání sovy, kličkování netopýrů na potemnělém nebi. Nic. Les byl tichý a pustý jako běžný hotelový pokoj. Ovšem vzdoušek, ten byl prvotřídní! Čistý, vlahý a provoněný travou a pryskyřicí. Mňam!

Ráno při budíčku kolem šesté ranní bylo nádherné. Slunce nás vytahovalo svými teplými paprsky ze spacáků a my se na sebe vzájemně culili spokojenými baculatými tvářemi. Všichni tvrdili, že se vyspali dobře, ale že se dnes ještě pro jistotu doma dospí.