Mistři plaveckého tempa

Venku foukalo a bylo nepříjemně. Navzdory tomu ale pod střechou bazénu probíhalo vodní vzrůšo dobrodrůžo. Teplota vody byla optimální na nějaké to dvacetiminutové pokoupáníčko, pak si člověk všiml, že nejde o žádné vodní vřídlo a jaktavá brada doporučila jít z vody ven. Ovšem do té doby to byla ve vodě vřava! Jako vždy.

Kluci mi s oblibou naskáčí na záda a dělají si ze mne v bazénu převozníka dopravní společnosti s kyvadlovou dopravou tam a zpět. Zatímco smělejší Marťa se v mžiku pohroužil do kapaliny a krátkými, leč svižnými tempy úročil plavecké vzdělání nabyté na školních lekcích plavání, Páááťa při vstupu hlaholí. No, spíše vřeští, huláká a hudruje, že je to studené, že je to mokré a vůbec všelijaké takové zbytečnosti, se kterými se toho moc dělat nedá a je třeba to přijmout. Ven z vody jsme šli až když jsme měli varhánky. To je zkrabatělá kůže na konečcích prstů, kdybyste nevěděli. Byli jsme totiž mistři plaveckého tempa a ti z vody dříve ven prostě nelezou!