Roztržená abeceda

Toníček s Mikim přišli za svým dlouhetým kamarádem vrstevníkem Marťou, protože se jim zalíbila vlaková dráha, kterou si v době jejich nezájmu Marťa pracně a s dost velkou radostí postavil. Kromě know-how, jak to postavil, ale neměl Marťa na vlakovou dráhu větších vlastnických práv, protože všechny hračky ve školce jsou všech. Vyhrává ten, kdo to lépe odargumentuje. Slovní ubezpečení, že železnice je nyní Marťova, nestačilo. Rána lokomotivou do kebule nebožáka Mikiho co se neoprávněně dožadoval zapojení do hry byl sice pádný argument, měl razanci a zapůsobil, ale situaci pro udržení Marťových práv na železnici neposloužil. Ba naopak.

V zájmu zachování klidu, autority a správné výchovy jedince vzala paní učitelka “Šípková, dobrý den” Marťu k tabuli. Jeho narůstající zlobu a opovržení nefungujícím řádem chtěla rozptýlit vzděláním. Vrazila suptícímu vulkánu do ruky písmenko U z abecedy, aby ji Marťa mohl umístit na magnetickou tabuli. Úkol jednoduchý jako facka. Marťa byl však na stopě úplně jiného úkolu. Písmenko U, které je k tomu svým zaoblením předurčeno, ve vteřině roztrhl vejpůl. U jsme i s příběhem dostali domů ke slepení. Půl hodiny si můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, při lepení písmenka oapkovala, že není radno trhat paní učitelce písmenka abecedy. Marťovi jsem poprvé prozradil, co znamená slovo strategie, jak se vyhrává i beze zbraní a co je vlastně vítězství. Protože roztržená abeceda rozhodně vítězství nepřinesla.