Široký

“Počkej za tři roky. Budeš na tom jako já,” sdělil mi bodře kolega z práce. Vlastně nadřízený je to. Je to bystrá hlava, samý eso nápad. Vůbec nechápu, co přehlédl, že vypadá, jakoby spolkl sud piva! Poslední popkornový týden, kdy jsem si večer co večer lehal k televizi s mým oblíbeným sýrovým popkornem a pivem, rozehnal pochyby, že by se mému tělu taková proměna chtěla vyhnout! Zmohutněl jsem. Teď dumám, co s tím?

“Cvičení je jen 20% úspěchu,” smálo se mi okolí, když jsem div nevyplivl plíce u ranního běhání. Můj běžecký okruh po satelitním městečku, kde bydlíme, je přesně tak dlouhý, kolik mám na ranní běhání času. To znamená, že nestíhá být delší. Kompenzuji to sprinty. Makačka. Hnus, abych byl přesný. S mým tělem máme úmluvu, že po běhání zase budeme kámošit. Při běhu jsme na sebe tvrdí. Já troufalý a tělo sprosté. Občas se mu do sprintu vůbec nechce! Strašná sprostota! Ale hlava velí a té vládnu já, takže se sprintuje. Nemáme se za to s tělem rádi.

Když jsem byl obeznámen, co obnáší změna jídelníčku a že je to 80% úspěchu při formování těla, říkal jsem si, jestli nebudu raději více cvičit. Budu! Vždyť je to samá hladová věc, tedy to, po čem nemá hlad snad jen králík! Zkusmo jsem ale na změnu jídelníčku přistoupil. Výsledky mizerné, ale průběh více než přínosný. Nové pokrmy mnoho neznaje, přehmátl jsem se v oddělení jogurtů a ten kbelík, co jsem měl za jogurt s čokoládovou příchutí, byl sice gbelík, ale s čokoládovým pudinkem. Jak jsem si pochvaloval, že je to vlastně príma ta dieta, než jsem zjistil svůj omyl!

“To sis koupil tak akorát kalorickou bombu,” hodnotil suše můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, můj pokus o dietu. Kroutila nademnou hlavou jako ostatně vždycky, když mi po jednom běhání hned začínají padat kalhoty a jí nic.

Bez větší podpory domácích jsem dojedl kýblík pudinku a dál se věnuji konzumaci čehosi, co musel někdo vymyslet teprve včera. Doposud jsem totiž například o rýžovém chlebu či banánu namísto rohlíku v životě neslyšel. Sekl jsem se při výběru pěti kilo jablek, protože jsem vzal nějaký druh, co mi nešmakuje, ale jinak to jde. Po prvním dnu s novým jídelníčkem nepociťuji hlad a cítím se lehčí. Pro jistotu to ale, jak jsem říkal, ještě pořádně rozcvičím. Jestli mne chce předhánět břicho, musí na to to břicho mít. Tak, ať se snaží!