Výprava do studené Lednice

Lednicko-Valtický areál je vděčným cílem výletníků v každém ročním období, protože se zde dá čumákovat na parádní zahrady ve francouzském divokém a anglickém pečlivě zastřiženém stylu. V zahradách jsou pak působivé altánky a divukrásné stavby inspirované svým slohem stavebními skvosty z dalekých krajů. Ačkoliv, pravda, v zimě sem zajedou fakt jen srdcaři. Kraj je tu docela syrový, holý a nebarevný. Do Lednice jezdím rád na kukendos do zahrad Lednického zámku a hlavně na poklidnou procházku zámeckou zahradou k Minaretu a zpátky. Minaret mi vždycky přijde tak nějak nakřivo. Jestli ona to nebude pravda!

Naši kluci, Marťa (9+ let) a Páááťa (6+ roku), tradičně pyskovali, že nikam na výpravu nejdou, nepudou, že je to daleko a podobně. Marně se však vzpouzeli. Jako obvykle, hned jak jejich noha poprvé spočinula na dobrodružné trase lednickými zahradami, nechtělo se jim vůbec domů. Aby ne, všechny cesty zámeckého parku byly pokryty tajícím ledem. Takže to bylo kluzké a mokré. Kdo by hodil držku zvršku, rozhodně by se neměl dobře. Turista musel být ve střehu v každém okamžiku. A to mají naši kluci rádi. Však také prosmýčili a prozkoumali ledacos a kde kam vlezli tam moc, že už snad ani nic dalšího prolézt nemohli.

Na Minaret udělal Páááťa dlouhé: “Óóó!” Dělá to pokaždé, když ho něco převýší nebo ho to ohromí. Vysoká věž Minaretu zdobená ornamenty připomínající Turecko toto zcela splňovala. Marťa naopak vedl průzkumnou výpravu do uměle vystavěné jeskyně a břehu jezera. Bylo tam sice mřížoví, aby nitro jeskyně ochránilo od zvědavců jako je Marťa a Páááťa, ale moc nechybělo a tito dva se pletivem div nepropasírovali (proniknout úzkými otvory), aby se do jeskyně dostali! Výpravu si pochvalovala také naše babička Hanička z Hodonína, která s námi v Lednici byla. Je to příkladná turistka, kluzký led pro ni nebyl překážkou a na výpravě si, jak říkala, přišla na své. My všichni zúčastnění cestovatelé jsme se shodli, že Lednice stojí za návštěvu v každém ročním období!