Tankysti

Marťa s Páááťou s oblibou staví na návštěvě u babičky Haničky v Hodoníně tanky z plastelíny. Při volbě barvy vsází zásadně na klasickou hnědou, která vzniká smícháním všech barevných válečků balení plastelíny dohromady. Výsledné dílo tak nevyvolává otázky jako proč je toto zelené či tamto modré. Naopak, je těchto dotazů zcela prosté a divák se může soustředit na krásu tvaru a smyslu pro detail, byl-li v díle použit.

Když naši kluci staví tanky, není to jen tiché válení plastelíny po stole v kuchyni. Oba staví rozhodující stroj bitvy, která by bez něj nedopadla dobře. Páááťa při stavbě tanku vypadá, jakoby po připevnění děla okamžitě zahájil testovací střelby. Chvístá do širého okolí v mohutném rachotu výstřelu a cuká vyrobeným tankem, ze kterého má většinou v tu chvíli postaveno sotva dělo a věž, jak mohutný výstřel s chudákem tankem pohodil. Pak chvíli počká a jak vystřelená střela dopadne kamsi do obýváku a exploduje, div neobrátí vzhůru nohama stůl! To bývají děby, prdy a šlehy, to vám řeknu. Výroba tanků vydá často za větší vřavu, než plánovaná bitva. 

Páááťa má zásadní vliv na průběh stavění tanků z plastelíny. Jeho vlastní hubou ztvárněné detonace často vyhecují brášku Marťu ke slovním výpadům: “Prosím tě, ve World of tanks jsi teprve na počáteční úrovni. Já už rozstřílel 7 tanků, co ty?” kasal se Marťa a poukazoval na hru z digitálního prostředí, která po celém světě zlákala nejen děti, ale i dospělé.

“Já už jsem náhodou vystřelil desetkrát…,” hájil se Páááťa, který byl rád, že je součástí nejen hovoru, ale také konzultované hry. Pak se mi podíval hluboce do očí, pokrčil výmluvně rameny, pozdvihl prázdné dlaně vzhůru a přidal: “...a nic.” Posluchače tím rozsekal, protože se všichni začali jako na povel válet smíchy. Marťu tím zcela odzbrojil, protože takovou hlášku neměl čím přebít ani ten, kdo World of tanks někdy úplně celý vyhrál!