Nové bydlo

Dvě polopatrové postele s úložným prostorem vespod, kde si kluci ihned udělali bunkr a v něm tajné dětské zákoutí, jsme objednali u solidní firmy s dlouholetou tradicí. Polotovary z masivního buku, které bylo třeba sešroubovat svépomocně, přišly hned za tři týdny, jak slíbili. Paráda. Všechno šlo jako na drátkách. A pak řách, bác, křup - šrouby, co jsem k postelím dostal, neseděly. Je zajímavé, jak málo se s vámi najednou každý snaží bavit, když člověk hlásí závadu. Řešení bylo časově i komunikačně náročné a těžko říci, jestli byl nakonec těžký ten problém samotný, nebo já jako zákazník zvědavý, jak se to bude řešit.

Výsledkem bylo sestavení dvou parádních postelí. Dokonce tak parádních, že mne na ni ani jeden z našich kluků dodnes nechtějí pustit, abych si tam vyzkoušel spát. 

“S tebou by se to propadlo!” tvrdil Páááťa a hned mi přidal tou svou uprskanou pusou názornou ukázku, jak by se to se mnou bortilo, křachalo a lámalo dolů k zemi. V jeho představách jsem musel být v troskách rozlámané postele vyloženě mrtvý, ne-li více.

Marťa byl na druhou stranu ke sdílení lože svolný, ale nešlo mu do hlavy, jak se tam spolu vejdeme? Netrápil jsem jeho představivost více a od vyzkoušení spaní na postelích jsem upustil. Kluci si hnedle pod postelemi vybudovali každý svůj bunkr. Dlouho netrvalo a už do nich brali své pouliční kamarády, tedy kamarády z ulice - Amálku a Toníka. Do bunkru se stála řada jako na nějakou atrakci. Když byla prohlídka dokončena, šlo se stát zase do řady na druhý bunkr. Tak si naši kluci přišli každý na nové bydlo, jak se slangově říká vyvýšeným, ne-li rovnou patrovým postelím. Tak, ať se na nich dobře spí!